Místní názvy
Proti Kostomlátkům jsou Lužce, asi od slova luhy, prý tam za starých časů býval dvůr. Části Lužců jsou záblančí, topolový, pod bory a na lukách. Cestě z Píst do Zvěřínka se říkalo „úmrlčí“, protože tudy byli nosíváni mrtví do Sadské na hřbitov. Po obou stranách této cesty jsou pole „na písku“, což vystihuje jejich kvalitu. Mezi silnicí a Výrovkou se říká „na kotlíku“. Obec se v klukovském podání dělila na „Ameriku“, což je část východní až k Žižkovu dubu a „Šanghaj“, odtud na konec obce.

Co bylo ve vodě
V roce 1868 stavěli Pístečtí kapličku. Vyčerpali však finanční prostředky a práce byly zastaveny. Tu však, jako zázrakem, při mimořádně nízké vodě v Labi byly nalezeny duby, krásně rostlé, které byly zčásti použity na vazbu, zčásti prodány a stavba mohla být dokončena. V roce 1931 při lovení ryb byly vytaženy ze dna Labe jelení parohy a byly dány do školního kabinetu. V roce 1985 se dařilo rybolovu. Pan Král z Kostomlátek vytáhl z písteckého rybníka sumce o délce 170 cm, z místních byl nejúspěšnější Antonín Doubrava, jeho sumec měřil 140 cm. Sumci se do školního kabinetu nedostali, oslava na jejich počest však byla veliká. Velikost těchto úlovků prý byla předtím i potom mnohokrát překonána, ale kroniky to nezaznamenaly – a také, však to znáte, věřte rybářům…

Záruka, kterou jinde nemají
Povídá se v Pístech již desítky let, že vyhlášený obecní policajt Václav Černý, který vykonával tuto službu od roku 1909 do roku 1934 a byl současně i převozníkem přes Labe, zažil zvláštní událost. Bydlil v doškovém domku hned u vody a spával u okna, aby slyšel i v noci volání zákazníků z druhé strany Labe. Tak se stalo, že jedné noci zaslechl zvláštní sípavý hlas, opakovaně volající „převozníku, převozníku“. Rozsvítil lucernu a za huhlání o flámech, kteří nevědí, kdy se mají vrátit, nastoupil do pramice a pomalu píchal na druhou stranu. Když tam dorazil, zvedl lucernu, aby zjistil, kterého flamendra bude převážet a strnul – před ním stál kostlivec s kosou – smrtka. Požádala o převoz a převozníkovi, i když byl obecním policajtem, se roztřásla kolena. Pokývl jen hlavou a pramice s neobvyklým pasažérem nastoupila cestu k písteckému břehu. Kostlivec vystoupil a ptal se, kolik je dlužen. Policajt a převozník v jedné osobě odpověděl, že nic a v duchu se modlil, aby to dobrodružství už skončilo. Smrt – kostlivec poděkovala a povídá: „Tak abys mne tak pozdě v noci nepřevážel zadarmo a vůbec, když jste zde tak dobří lidé, věz, že se nikdy nestane, aby se pístecký rodák v Labi utopil. A tak se i stalo. Utopilo se zde hodně lidí, ale nikdy to nebyl pístecký rodák.