Povídá se v Pístech již desítky let, že vyhlášený obecní policajt Václav Černý, který vykonával tuto službu od roku 1909 do roku 1934 a byl současně i převozníkem přes Labe, zažil zvláštní událost. Bydlil v doškovém domku hned u vody a spával u okna, aby slyšel i v noci volání zákazníků z druhé strany Labe. Tak se stalo, že jedné noci zaslechl zvláštní sípavý hlas, opakovaně volající „převozníku, převozníku“. Rozsvítil lucernu a za huhlání o flámech, kteří nevědí, kdy se mají vrátit, nastoupil do pramice a pomalu píchal na druhou stranu. Když tam dorazil, zvedl lucernu, aby zjistil, kterého flamendra bude převážet a strnul – před ním stál kostlivec s kosou – smrtka. Požádala o převoz a převozníkovi, i když byl obecním policajtem, se roztřásla kolena. Pokývl jen hlavou a pramice s neobvyklým pasažérem nastoupila cestu k písteckému břehu. Kostlivec vystoupil a ptal se, kolik je dlužen. Policajt a převozník v jedné osobě odpověděl, že nic a v duchu se modlil, aby to dobrodružství už skončilo. Smrt – kostlivec poděkovala a povídá: „Tak abys mne tak pozdě v noci nepřevážel zadarmo a vůbec, když jste zde tak dobří lidé, věz, že se nikdy nestane, aby se pístecký rodák v Labi utopil. A tak se i stalo. Utopilo se zde hodně lidí, ale nikdy to nebyl pístecký rodák.

Píseň Pístecká hospoda
Autorem písně je Jan Tadeáš Plaček, učitel v Pístech v letech 1782 až 1796, který sám sebe označoval „Plaček Jan Tadeas rozený, v Písti usedlý“. Píseň je zařazena do souboru „Staré světské písně“ a na gramofonovou desku ji nahrála za řízení Jaroslava Krčka Musica Bohemica v roce 1988.

Pístecká hospoda
Pístecká hospoda z drobného kamení
kdo do ní vejde pro obveselení.

Přišlo pro mě psaní, že na vojnu musím,
do cizí krajiny odejíti musím.

Dali na mě kabát ze sukna bílého,
že se nemusím bát do pole širého.

Ach má nejmilejší od tebe mám šátek,
ten mě vždy potěší, až budu mít smutek.

Přikrej mě, má milá, červeným brokátem,
abys mě poznala, až budu soldátem.

Příkrej mě, má milá, červeným damaškem,
abys mě poznala, až budu pod vrškem.